Na COVID doplatí nejslabší, MAGNA jim nepřestává pomáhat

Pandemie zasáhla bohaté i chudé. Vyspělé země i ty, které trpí humanitární krizi. Ve vyspělém světě jsme se zavřeli do sebe, posílili zdravotnictví, nakoupili přístroje i ochranné prostředky. Dnes už nikomu z nás ani jen nenapadne, že by nebyly v obchodech či v lékárnách dostat roušky. Že by nebyl dostatek testů na COVID. Že bychom se obávali takového přírůstku těžkých případů, který by paralyzoval zdravotnictví. Opatření jsou cílenější a lokalizovanější. I proto se nám zdá, že druhá vlna je jiná než ta první. V chudých zemích byl nástup pandemie pomalejší. No o to větší může mít následky na životy jejich obyvatel.

„Bezmocnost, kterou dnes mnozí cítíme, praskliny v pocitu bezpečí, pochybnosti o budoucnosti. To vše jsou obavy, které pociťuje mnoho lidí hlavně v zemích jako je Kongo, kde MAGNA působí. Nemocní, zanedbaní ale i lidé, kteří se stávají terčem těch, kteří jsou na mocenských pozicích, potřebují naši pomoc více než jindy. Věřme, že COVID nás naučí nejen lepší hygieně, ale přivede vlády a dárcovskou komunitu k pochopení, že zdravotní pomoc má být univerzální právo pro všechny bez rozdílu… Zatím to tak bohužel není,“ říká operační ředitelka MAGNA Denisa Augustínová.

Humanitární organizace MAGNA působí v krizových oblastech již téměř dvě desítky let. A její zkušenost říká, že k některým katastrofám se schyluje pomalu. A toto může být i současná situace, která ohrožuje miliony lidí. Nedostatek peněz, slabé zdravotnictví, ale také přesun zdrojů z běžné rutinní, ale tak potřebné zdravotní péče na boj s COVID může znamenat, že situace se v těchto zemích zhorší později, ale problém bude mnohem komplexnější.

„Naše programy jsme přizpůsobili pandemii, ale nepřesměrovali jsme do boje s COVID všechno. Stále poskytujeme zdravotní péči matkám, těhotným ženám, snažíme se, aby ženy rodily v bezpečném prostředí a nepřišly při porodu o život, nebo aby nepřišly o své děti. Léčíme malárii i další rozšířené onemocnění, na které lidé zde v Kongu stále umírají.  Běžné zdravotní problémy s příchodem pandemie nezmizely, ani se počet případů nesnížil, jen je COVID odsunul do pozadí,“ dodává koordinátorka zdravotnických programů MAGNA v Konžské demokratické republice Carlotta Pianigiani.

V zemích jako jsou Demokratická republika Kongo, Sýrie, Libanon, či Jižní Súdán, kde MAGNA působí, nefunguje zdravotnictví jako u nás. Léčba běžných lidí je často zcela závislá na pomoci humanitárních organizací. V Kongu nemá 55 milionů lidí přístup k pitné ani tekoucí vodě. Za takových podmínek tedy místní nemohou dodržovat ani jen základní doporučení hygieniků, aby si pravidelně dezinfikovali a myli ruce. V některých afrických komunitách je také téměř nemožné uhlídat ten vyžadovaný „social distancing“, tedy zabránit lidem, aby se ve velkém seskupovali.

„Pandemie odhalila kolektivní zranitelnost lidstva jako takového. Zdrojů v krizových oblastech nepřibylo, ale spíše ubylo. Mnozí donoři příspěvky nezvýšili, řada z nich část investovala do boje s pandemií doma. A co může mít nejvážnější následky, je skutečnost, že velká část peněz byla jen přesměrována z jiných zdravotnických programů na boj s COVID-19,“ říká ředitel MAGNA Martin Bandžák.