Být lékařem v Kambodži

Jak vypadá vaše práce a práce vašeho kolektivu v průběhu dne na pediatrickém oddělení Chey Chumneas nemocnice  v Kambodži, kde Magna Děti v tísni v současnosti působí?
Dopoledne jeden nebo dva lékaři pracují v tzv. Out Pacient Department (OPD). Tato část oddělení zajišťuje ambulantní péči o HIV pozitivní děti (přes 200 HIV/AIDS dětí). Zároveň probíhá ostatními lékaři vizita hospitalizovaných pacientů, jejímž cílem je také vzdělávání lékařů a sester; délka jejího trvání se často pohybuje od 2 do 3 hodin. Často  společně konzultujeme vyšetření a léčbu se zkušenějšími kolegy, je třeba, aby si místní méně zkušení lékaři zvykli hledat pomoc u svých starších kolegů. Lékař na OPD během probíhající vizity zároveň přijímá nové pacienty a „hlídá“ Emergency unit.
Doba po polední přestávce patří administrativě a samozřejmě příjmu nových pacientů. Většinou máme v této době k dispozici výsledky vyšetření z laboratoře, podle kterých potom upravujeme léčbu jednotlivých pacientů. V budoucnosti plánujeme v pravidelných intervalech pořádání odpoledních odborných seminářů. Na konci týdne probíhá tzv. provozní schůze celého kolektivu oddělení, během které řešíme zavedení nových změn na další týden a případně řešíme to, jak se ujaly předchozí změny v praxi. Těmto setkáním vždy předchází setkání koordinátorů projektu.

Co vás v současné fázi nejvíce zaměstnává?
Systém práce, který byl na oddělení před mým příchodem odlišný od hlavních myšlenek projektu. Proto v těchto dnech intenzivně probíhá jeho změna a také změna evidence pacientů, distribuce léků do lékárny na oddělení, zajištění stravy pro děti. Všechny části této reorganizace vyžadují účast celého kolektivu a vytvoření co nejjednodušších kontrolních mechanismů pro koordinátory projektu. Zavedení změn vždy předchází diskuse s ředitelem nemocnice a samozřejmě informování sester a lékařů. Protože se jedná o poměrně zásadní změny, je třeba je neustále připomínat při každodenním chodu oddělení. Zároveň ale musíme v téže době plně zajistit provoz oddělení po léčebně – preventivní stránce. Protože současně na klinice probíhá nutriční program, ke všem pacientům se přistupuje komplexně, hlavně ve smyslu antropometrie. Nejednou tak zachytíme dítě se závažným stupněm podvýživy.
Myslím si, že kolektiv dětského oddělení reaguje pozitivně na jakékoli změny, což je vidět i na entuziasmu, který do práce vkládají.

S jakými chorobami se na oddělení nejčastěji setkáváte?
Vzhledem k probíhající epidemie horečky dengue se v posledních dvou měsících setkávám především s touto diagnózou. Na oddělení jsou i pacienti s těžším průběhem onemocnění gastrointestinálního a respiračního traktu. Pro mne jako lékařku dětského oddělení z Evropy, je zřejmě největší výzvou HIV pozitivní pacient s oportunními infekcemi a pacient s podvýživou. Nebo kombinace těchto dvou stavů. Diagnostika a léčba vyžaduje modifikovaný přístup v kontextu se základním onemocněním.

V čem vidíte rozdíl mezi prací ve slovenské nebo jiné evropské nemocnici a prací v Kambodži?
Rozdíl je jednak ve skladbě pacientů. Jsou to diagnózy, s nimiž jsem se z pochopitelných důvodů na Slovensku tak často nesetkávala. Často je průběh nemoci u dětí s podvýživou a HIV pozitivitou zdlouhavější a náročnější na léčbu a úpravu stravy. I u HIV negativních dětí se setkávám v této části světa s komplikovanějším průběhem onemocnění.
Další rozdíl je v dostupnosti laboratorních vyšetření. Nejednou je diagnóza stanovena na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření. V této souvislosti však vidím obrovskou příležitost pro uplatnění v medicíně starého známého: Správně odebraná anamnéza je víc než 50% stanovení diagnózy. Proto si nemyslím, že limitující dostupnost laboratorních vyšetření je překážkou ke správnému stanovení pracovní diagnózy a zahájení iniciální léčby.
Lékaři na oddělení nebyli zvyklí pacienta důkladně vyšetřovat. Naší snahou je naučit je to, a tak se délka vyšetřování dítěte při příjmu nebo ranních vizitách prodlužuje. Tato skutečnost zdánlivě působí rušivě, ale má vlastně vzdělávací charakter a vede k samostatnosti lékařů i v během nepřítomnosti domácích nebo slovenských koordinátorů projektu.

Proč jste se rozhodla pracovat pro Magna Děti v tísni v Kambodži?
Když jsem byla MUDr. Julií Horákovou, PhD. (koordinátorkou zdravotnických projektů Magna Děti v tísni) oslovena s nabídkou práce pediatra v Kambodži, měla jsem na půdě domácího pracoviště rozběhnuto několik projektů souvisejících s mou dizertační prací. Lhala bych, kdybych tvrdila, že to bylo jednoduché rozhodnutí. Ale ještě před odchodem jsem věděla, že práce takovéhoto charakteru mě rozhodně obohatí, což už potvrdily zážitky během prvního měsíce. Myslím, že jen bezprostřední zkušenost s tropickou medicínou je obrovským přínosem pro lékaře ze Slovenska, nemluvě o práci s těžce podvyživenými a HIV pozitivními dětmi. Zároveň je úžasné být při vytváření systému fungování v podstatě dětského oddělení provinční nemocnice. Je poměrně náročné vytvořit jednoduchý a funkční systém chodu oddělení. O to větším potěšením jsou pokroky sester a lékařů v péči o pacienta.

Magna Děti v tísni spustila a zajišťuje provoz pediatrického oddělení Chey Chumneas nemocnice v Takhmao, Kambodža od  července 2007. Magna Děti v tísni v nemocnici působí od dubna 2006 a ve spolupráci s NCHADS, Bill Clinton Foundation a NHCC zajišťuje ARV léčbu pro více než 200 HIV/AIDS dětí. V prosinci 2006 Magna Děti v tísni spustila v nemocnici program pro podvyživené děti spolu s Home Base Care programem. Od září 2006 také zajišťujeme program PMTCT.
Chey Chumneas nemocnice sloužila za vlády Rudých Khmérů jako skladiště zbraní. Pediatrické oddělení v březnu 2006 absolutně nefungovalo, oddělení nedisponovalo žádnými léky a pacientům se nedostávalo žádného ošetření. V současnosti je na dětském oddělení denně hospitalizováno v průměru 50 pacientů.