Co znamená být MAGNA pracovníkem v terénu
29. 03. 2011
Asi si každý položí otázku: v prosinci a prší, bláto a slunce? Na slovenské podmínky je to nezvyklé, ale my nejdeme na vánoční lyžovačku ani na vánoční večírek. Jsme na cestě navštívit rodinu našeho pacienta v provincii Nyanza na západě Keni, kde Magna Děti v tísni provozuje svůj program na pomoc HIV pozitivním lidem. Posádku auta tvořím já, sociální pracovnice a řidič, bez kterého bychom se těžko dostali až do cíle naší cesty.
Naše kroky vedou hned do jedné z chatrčí, kde na zemi najdeme roční dítě, které má Magna ve svém programu. Na poslední návštěvě v nemocnici, před dvěma dny, mu byl diagnostikován zápal plic. Dítě je v péči otce, jelikož matka opustila rodinu už před třemi měsíci. Kvůli zdravotním problémům odešla hledat pomoc do vzdáleného okrsku. Příbuzní jí našli lidového lečitele nebo pokud chcete můžete ho nazvat “witch doctor”. Otec na tom není o nic lépe – HIV pozitivní s těžkou tuberkulozou, leží v sousední chatrči bez známek života. Na pár vteřin se mi zdálo, že nás už nevnímá, ale když uslyšel hlas cizince, pootevřel oči a ukázal na svoji opuchlou a zanícenou nohu. Byl samá kost a kůže, když bych ho neviděla před několika týdny, nevěřila bych, že je to on.
Vzpomínám na náš rozhovor před měsícem. S velkým úsilím jsme se mu s naší sociální pracovnicí Elisabeth snažily vysvětlit důležitost léčby. Pravidelné užívání ARV léků je velmi důležité a bez přísunu bohaté nutriční výživy se jeho zdravotní stav nezlepší. Monitorování jeho zdravotního stavu naší terénní pracovnicí nepomohlo změnit jeho rozhodnutí, které bylo známe již několik týdnů. Rozhodl se nebojovat, ani za sebe ani pro své vlastní děti, které smutně stály u dvěří a nechápavě koukaly, co se vlastně děje.
Nejmladší chlapeček na rukou nejstaršího osmiletého děvčátka těžko dýchá a celý je rozpálený horečkou. Dehydrované dítě, o které se statečně stará babička, otvírá očka a chtělo by vědět, co se bude dít dál.
Při pohledu na otce, který trpí bolestmi, je mi jasné, že musí okamžitě do nemocnice. Pokud se tak nestane, má minimální šanci na přežití. Dáváme si zavolat všechny příbuzné a snažíme se s nimi doslova vyjednávat, kdo vezme zuboženého muže do nemocnice. Jelikož také nejmadší člen rodiny nepochybně potřebuje do nemocnice, Magna bere dítě i s babičkou a příbuzní dostávají jasnou instrukci: ” Ještě dnes musí jít otec do nemocnice!”. Děd souhlasí, že ho se sousedem vezmou po obědě do Kombewa Hospital, nejbližší nemocnice. Naše sociální pracovnice jim poskytne poslední informace a už směřujeme zpět do nemocnice s malým chlapečkem.
Jsou čtyři hodiny po obědě, když dorazíme do Kisumu. Chlapečkův složitý zdravotní stav vyžaduje okamžitou hospitalizaci až v Provincial Hospital. Diagnoza zní virová meningitída. Po rozhovoru s lékařem se dozvídáme, že jsme přišli v “dvanácté hodině”. Když léky nezaberou do 24 hodin, malý chlapeček nemá velkou naději. Myslím na otce chlapečka a zároveň vytáčím číslo naší sociální pracovnice Elisabeth, abych zjistila, zda otce odvezli do nemocnice. Odpověď zněla: “Ještě ne.”
Rozloučili jsme se s babičkou v nemocnici a slíbili oznámit rodině, že na Vánoce nebude doma. Podívala se na nás smutným, ale vděčným pohledem. Cestou z nemocnice jsem cítila, že pracovní den ještě neskončil, i když bylo 5 hodin odpoledne. Vzpomněla jsem si, že doma bychom chystali štědrovečerní večeři a těšili se na vánoční atmosféru a na to, že je rodina opět spolu. Tento rok moje rodina nebude kompletní. Jeden člen rodiny, který pracuje jak humanitární pracovník pro Magna Děti v tísni, je v Keni.
Autem míjíme lidi s posledními vánočními nákupy, když v tom zazvoní telefon. Byla to Elisabeth – sociální pracovnice. Otec malého chlapečka prohrál svůj poslední boj asi před půl hodinou. Otočili jsme auto a nasměrovali se opět do nemocnice, oznámit matce ztrátu syna. Ani nevím, jak zněla moje slova, vnímala jsem jen smutný pohled babičky, která se podívala na ležícího vnuka a pohladila ho.
Našeho malého pacinta se však podařilo zachránit, boj s meningitídou po kvalitní léčbě v nemocnici vyhrál.
Večer, sedíc u večeře, jsem si uvědomila, že práce humanitárního pracovníka není jen práce, ale také poslání. Poslání, které občas bolí, ale nikdy ne tak, aby sis řekl, že to vzdáváš! A další věc, která mě v ten den napadla… ještě jedna rodina je tento rok bez jednoho svého člena, jen na rozdíl od té mé, já se vrátím.
Magna Děti v tísni je od roku 2007 aktivní v subsaharské Africe. Svou pomoc orientuje na zlepšení kvality života lidí žijících s HIV/AIDS. Zastavení přenosu viru HIV z matky na dítě, péče a léčba pro HIV/AIDS děti a nutriční péče pro podvyživené děti jsou hlavními aktivitami Magna Děti v tísni v Keni. Magna do projektu na zastavení přenosu viru HIV z matky na dítě zatím zaregistrovala a zabezpečila léčbu a péči pro 1 025 žen a 599 novorozených dětí. Magna sociální pracovnice vykonaly 41 726 návštěv přímo v rodinách našich pacientů.
Mirka Cerulová pracuje v Keni s Magna Děti v tísni od roku 2009.