Cyklon Nargis: rok po katastrofě

. strach generálů

Cyklon Nargis byl jednou z největších přírodních katastrof, které za poslední století zasáhly asijský kontinent. Před rokem se přehnal přes Barmu a vyžádal si více než 138 tisíc mrtvých či pohřešovaných a zanechal téměř 2,4 milionu postižených. Potvrdily se odhady, že téměř 40 procent obětí po ničivém cyklonu tvořily děti. Nejhorší situace byla a stále zůstává v deltě řeky Irrawaddy, zejména ve městech Bogalay a Labutta.

Do bývalého hlavního města Yangon jsem před rokem přiletěl krátce po cyklonu. (Bývalého proto, že junta si v posledních letech vybudovala nové moderní hlavní město Naypyidaw, kam přestěhovala rodiny generálů a všechny úřady). Mnohé části Yangonu tehdy neměli funkční elektřinu, internet fungoval jen velmi omezeně – ten však nefunguje skoro nikdy bez ohledu na cyklon -, telefonovat se dalo jen s obtížemi. Polámané stromy a dvojnásobné ceny potravin a benzínu – takový byl základní obraz situace. “Nekonzumujte ryby,” radili mi místní znalci. Důvod obav? Představitelé vládnoucí vojenské garnitury informovali veřejnost, že ryby poslouží jako “přírodní likvidátor” mrtvých těl po cyklonu. Zahraniční humanitární pracovníci mezitím čekali celé dny až týdny na víza v okolních zemích.

Armáda vydala po cyklonu nesmyslný zákaz vstupu humanitárních pracovníků do postižené oblasti. Čeho se obávala? Narušení již tak rozvrácené země? Oslabení vlastní moci? Odhalení vlastní neschopnosti? Lidé postižení katastrofou zůstávaly bez jakékoli pomoci. Režim nakonec povolil vstup a distribuci pomoci jen domácím pracovníkům nebo jednotlivcům. Cizinci pomáhat nemohli, a tak se mnozí zdejší obyvatelé rozhodli věnovat jídlo, ošacení a vlastní ruce na pomoc bližním. Domácí tým však riskovali – po několika dnech se juntě znepáčilo, kolik lidí míří do postižené delty. Začalo zatýkání, vyhrožování, tresty. Nezdálo se však, že by to zaúčinkovalo. Mjanmarčané se už dávno naučili pohybovat ve spleti zákazů či omezení a počty obětavý dobrovolníků neklesly.
. kdy skončí náš trest?

“Prožila jsem, ale nevím proč. Nemám nic. Jídlo, střechu nad hlavou, rodinu. Nedokázala jsem zachránit své děti. Držela jsem je pevně, ale nestačilo to. Dcerku Nu jsem neudržela, měla jen dva roky. Syn Mya se utopil, přestože jsem ho držela. Alespoň jsem ho mohla v klidu pohřbít. Jaká jsem to matka? Jsou nás tisíce, jsou tisíce mrtvých, ale nevíme, co s námi bude, ani kdy skončí náš trest. “Slova Ma Sein, jedné z žen, které přežily, kopírují desítky podobných příběhů, jaké jsem si vyslechl v Asii během tsunami. Ty příběhy se jeden druhému podobají, to však jen umocňuje jejich hrůzu. Všude zoufalí pozůstalí, vysídlených osob, tiší postižení v uprchlických táborech. A hodiny nekonečného čekání. Čekání na nový život.

Chtěli jsme pomáhat, no pro zákazy úřadů to bylo velmi komplikované. Naštěstí ne nemožné. Organizace Magna Děti v tísni, která je již delší dobu etablovaná v Kambodži, poslala do Barmy zásilku zdravotnického materiálu a léků. I přes byrokracii a omezení, z nichž pak vyplývaly trpce úsměvné prvenství. Ještě nikdo nikdy totiž nevyvážel zdravotnickou pomoc z ubohé Kambodže do jiné země. Vyžádalo si to téměř čtyřicet podpisů různých úředníků na ministerstvu zdravotnictví včetně samého ministra. Už několik dní po katastrofě Magna distribuovala lékařskou a potravinovou pomoc přímo v postižené deltě. Mobilní týmy na lodích navštěvovali odlehlé oblasti, kde žádná jiná vládní či nezisková organizace pomoc dovtedy nedistribuovala. V deltě Irrawaddy se přitom žilo těžko už před cyklonem. Více než 25 procent dětí v oblasti trpělo podvýživou. Cyklon Nargis situaci ještě zhoršil.
. zůstaly v zapomenutí

Jakoby musela jedna absurdita stíhat druhou, místní úřady začaly měsíc po cyklonu rušit uprchlické tábory. Jejich obyvatelé se pak bezprizorne toulali po okolí – neměli kam jít. Netoužili se vrátit do svých vesnic, které byly zničeny. Objevily se nové dilemata. Jak těmto lidem distribuovat pomoc?

“Nebylo vždy snadné dostat se do odlehlých oblastí, vyhnout se nebezpečným hlídkám a kontrolám a chránit náklad před konfiskací. Ale podařilo se to. I když jsme bojovali se silným deštěm, pokazenou lodí, zničenými mosty, “komentuje situaci Myatt, lokální koordinátor Magna Děti v tísni v Barmě. “Byli jsme rádi, že můžeme pomáhat tak přímo a adresně. Lidé ve vesnicích trpěli hladem a ti, kteří přežili cyklon, umírali na vyléčitelné onemocnění. Přístup k pitné vodě byl velmi těžký. I mě osobně překvapili hrozné podmínky, které Nargis zanechal. Lidé zuby otevírali konzervy a pytle s rýží, hlad panoval všude. Cyklon navíc zničil úrodu a lidé budou hladovět i dále, protože pro záplavy nemají kam zasít … “

Dodnes se junta obává zahraničních profesionálů a vstup do delty je možný pouze na zvláštní povolení. Já jsem se sem dostal až po více než osmi měsících vyřizování. A ani pak to nebylo lepší. Před vstupem do každého města byly vojenské kontrolní stanoviska, také nás kontrolovali před každým mostem. Zátarasy, prohlídky, otázky.

Rok po cyklonu Nargis zůstávají postřehy z delty stále velmi skličující. Situace vůbec není stabilizovaná, všude je nedostatek léků, jídla a pitné vody. Téměř rok po přírodní katastrofě zůstává většina obyvatel těchto oblastí bez přístupu k pitné vodě. Školy nebyly obnoveny a sirotky a traumatizované děti nadále bydlí v buddhistických klášterech, kde měli mít původně pouze dočasné útočiště – nemají se kam vrátit.

Vše ještě komplikuje globální ekonomická krize. Například podle stránky Refugees International mají zemědělci v postižených oblastech problém prodat i to málo z úrody rýže, kterou se jim díky mezinárodní pomoci podařilo zachránit. Ceny na trhu totiž v porovnání s loňským rokem o třetinu klesly, a tak se pěstitelům snížil zisk. Teď často nemají dost peněz ani na to, aby si koupili osivo a hnojiva na další sezónu. Pokles cen zasáhl i rybáře, kteří dostali od mezinárodních charitativních organizací nové čluny.

Lidé žijí v provizorních obydlích, které nevydrží ani první větší déšť. Uprchlické tábory se po čase přejmenovali na tábory pro běžence, to je prakticky jediná změna. Pitná voda je stále nedostupná pro téměř dvacet vesnic v oblasti města Laputta, rovněž i pro desítky vesnic v oblasti Bogalay, protože sladkovodní zdroje vody během cyklonu kontaminovala mořská voda. Není divu, že v této situaci přetrvávají velké obavy z epidemie cholery a jiných průjmových onemocnění.

Magne se do země podařilo dopravit přes tunu léků, dovézt vakcíny a 400-tisíc tablet na čištění vody, distribuovat plastikové fólie. Od května do prosince 2008 bylo s pomocí místních lékařských týmů léky ze zásilky od Magny léčeno až 250 tisíc lidí žijících v oblastech delty řeky Irrawaddy. Léky byly distribuovány na místních (nestátních) klinikách a v rámci mobilních výjezdů do postižených oblastí. Do delty dvakrát vyrazil tým dobrovolníků, kteří zabezpečovali potravinovou pomoc obětem cyklonu.

Smutným faktem však zůstává, že rok po katastrofě, která je nejhorší v zaznamenaných dějinách Barmy, se už o tom, co způsobila, ve světě nemluví. Přitom oběti cyklonu stále žijí v nelidských podmínkách. “Humanitární katastrofa, kterou cyklon způsobil v Barmě, se rovná pětinásobku katastrofy způsobené vlnou tsunami z roku 2004,” informovala v Berlíně šest dní po katastrofě eurokomisařka pro vnější vztahy Benita Ferrerová-Waldnerová. Přitom na pomoc obětem tsunami se celosvětově vyzbíralo více finančních prostředků, než bylo nakonec nutno. Oběti cyklonu Nargis zůstali daleko za nimi …

Reportáž Martina Bandžák byla zveřejněna v 20/2009 vydání časopisu týden
Martin Bandžák je výkonným ředitelem Magna Děti v tísni

Magna pomáhala obětem cyklonu Nargis v Myanmaru

Cyklon Nargis byl jednou z největších přírodních katastrof, které zasáhly za poslední století asijský kontinent. Před rokem se přehnal přes Barmu, přičemž si vyžádal více než 138.000 mrtvých nebo pohřešovaných a téměř 2.4 milionu postižených. Potvrdily se odhady, že téměř 40 procent obětí po ničivém cyklonu tvořily děti. Nejhorší situace byla a stále zůstává v deltě řeky Irrawaddy, zejména ve městech Bogalay a Labutta. Téměř rok po přírodní katastrofě stále většina obyvatel těchto oblastí zůstává bez přístupu k pitné vodě. Mnohé sirotky a traumatizované děti jsou stále součástí buddhistických klášterů, kde nalezli dočasné útočiště. Dočasné, tedy dlouhodobé: nemají se kam vrátit.

Do Barmy Magna dopravila více než jednu tunu léků včetně léků pro průjmové onemocnění, malárii, dehydrataci, vakcíny a 400 tisíc tablet na čištění vody. Stejně se distribuovali plastikové fólie. Od května do prosince 2008 bylo s pomocí místních lékařských týmů léky ze zásilky od Magny léčeno až 250 tisíc lidí žijících v oblastech delty řeky Irrawaddy – Laputta, Bogalay, Dedaye, Mawlamziainggzun, Nga Pu Daw av Yangone. Léky byly distribuovány na místních (nestátních) klinikách av rámci mobilních výjezdů do postižených oblastí. Kromě lékařské pomoci se do delty dvakrát vypravil tým dobrovolníků, který zabezpečovali potravinovou pomoc obětem cyklonu včetně výživových doplňků.

Už pár dní po katastrofě Magna distribuovala lékařskou a potravinovou pomoc přímo v postižené deltě. Mobilní týmy na lodích navštěvovali odlehlé oblasti, kde žádná jiná vládní či nezisková organizace pomoc dovtedy nedistribuovala. Situace v deltě Irrawaddy přitom byla kritická už před cyklonem. Více než švrtina dětí v oblasti trpěla podvýživou. Cyklon Nargis situaci v deltě ještě zhoršil.