Denisa Augustínová pro Ona Dnes: Války učí mé děti větší empatii

Pomáhá obětem válek a katastrof, které umírají na podvýživu a nedostatek lékařské péče. Denisa Augustínová a její manžel před sedmnácti lety založili humanitární organizaci Magna, za tu dobu se jim narodily dvě děti. Žijí v Kambodži a vyjíždějí na místa největších krizí.

O organizaci Magna

Magna ve svých nemocnicích léčí a zachraňuje životy v Africe, Asii a na Středním východě. Jsme experty na práci v odlehlých oblastech. Pomáháme lidem, kteří nemají absolutně žádný přístup k lékařské péči. Prioritou je pomáhat obětem konfliktů a krizí, staráme se o oběti sexuálního násilí, které je ve velké míře přítomné ve všech konfliktních zónách. Nejvíce pacientů představují děti mladší 14 let a mladé ženy

O mé účasti na misích

Jezdím na téměř každou naši misi. Současná krize v Sýrii a okolních zemích je tak rozsáhlá, že mě za poslední rok přivedla do Libanonu, Iráku a na syrskou hranici v Turecku. Byla jsem také v Jižním Súdánu a samozřejmě v Asii.

O zvládání stresu

Po letech v terénu mám svůj model, jak pracuji s emocemi a stresem. Obecně platí, že jako odborník na mentální zdraví se starám lépe o druhé než o sebe, ale to je asi normální. Ve stresové situaci zůstávám téměř vždy klidná, nahromaděný stres ventiluji koordinovaně. No, snažím se…

O dcerách a dětské empatii

Naše děti s námi jezdí do mnoha zemí, kde to bezpečnostní situace dovoluje. Jsou vnímavé, empatické. Když tříletá Zara viděla na ulici hladové děti, běžně rozdávala své jídlo, a dělá to dodnes. Je vystavena situacím a výzvám, o kterých její kamarádi většinou nevědí. Nedávno diskutovala s dětmi v uprchlickém táboře v Libanonu, ve škole měla prezentaci o životě dětí ze Sýrie. Těžko nesla, že nemají domov a rodiče a že mnohé z nich viděly zemřít své nejlepší přátele. Snažíme se vysvětlit jí vše, ale je těžké odpovědět na otázku: „Proč nejde skončit válku?“ Ambra jako mladší sourozenec jde ve stopách staršího, inspiruje se tím, co dělá Zara, je stejně empatická.

O mateřství

Od chvíle, kdy se narodily dcery, se v jistých nehlídaných chvílích silněji ztotožňuji s osudy podobně starých dětí. Teď jsem seděla s holčičkou ze syrské východní Ghúty, která v hrůzách vojenského obležení prožila téměř pět let. Následně přežila těžké bombardování, z celé rodiny zůstala jen ona a její matka, při evakuaci se oddělily a náhodně se zase našly na cestě do tábora na libanonské hranici. Často uvažuji o tom, jak nás tato realita nechává chladnými. Předstíráme, že se to vlastně neděje, je to daleko a je to věc „těch druhých“. Sama jsem vděčná za každý den, kdy vím, že jsou dcery zdravé, nemusí čelit bombám, utíkat před vojáky.

O konfliktu v Sýrii

Mezinárodní humanitární právo má chránit osoby, které se neúčastní bojů. V Sýrii se však od začátku porušují všechna pravidla, terčem útoků jsou i zdravotníci a civilisté. Kromě mnoha problémů to přináší i potíže na straně dárců. Ti paradoxně pozastavují pomoc, dokud nebude na daném místě bezpečněji. Přitom právě v té době nás pacienti potřebují nejvíce. Přesto existují lidé, kteří mají zájem na misích pracovat i v těch nejtěžších podmínkách.

O pomoci z Česka a Slovenska

Češi i Slováci pomáhají hodně a rádi. Jsme národy žijící v srdci Evropy, a to nám asi dává i tu srdečnost. Ačkoliv sledujeme trend polarizace společnosti a uzavírání se do sebe, Češi stále rádi pomáhají v Africe, nejsou jim lhostejné podvyživené děti ani nedostatečná zdravotní péče. Raději však pošlou peníze na malý konkrétní projekt, kde vidí reálný dopad na reálné životy lidí. A rozdíly? Češi se umí rychleji zmobilizovat zejména při katastrofách, zatímco Slováci jsou pomalejší, ale přispívají delší dobu.

O syrských dětech

Lékaři v Sýrii vytvořili nový pojem, tzv. lidsky devastující syndrom, aby popsali bolesti, které utrpěly syrské děti. Jejich příznaky daleko převyšují posttraumatickou stresovou poruchu. Zdravotníci, kteří léčí děti, které přežily, tvrdí, že devastace a trvalé důsledky na duševním zdraví daleko přesahují jakékoliv příznaky, které předtím viděli. Mluvili jsme s mnoha dětmi a jejich psychická devastace jde nad rámec toho, co dokážou ve válce zažít a vidět sami vojáci.

O ignoraci a pokoře

V rozvinutých zemích máme neskutečný život, neskutečné možnosti. Ale to, jak jsme si polepšili, nás vede k soustředěnosti na sebe, aniž bychom se snažili vcítit do toho, jak trpí a hladoví jiní, a jak ta naše ignorace může vývoj světa ovlivnit. V terénu člověk získá hlavně pokoru k tomu, v jakém světě sám žije.

O strachu

Snažím se nepouštět strach do života, protože způsobuje rozhodnutí, které nás limitují, berou nám svobodu myšlení nebo schopnost vcítit se do toho druhého. Zdravá je jistá míra strachu, která funguje jako pud sebezáchovy.

Denisa Augustínová zakladatelka humanitární organizace Magna (40)

Narodila se v Bratislavě, vystudovala psychoterapeutický obor na fakultě sociální práce. V roce 1999 se seznámila s budoucím manželem, fotografem Martinem Bandžákem, o dva roky později založili humanitární organizaci Magna (www.magna.org), která má i českou pobočku. Působí v Kambodži, Jižním Súdánu, Kongu, Sýrii, Iráku. V minulosti Magna pomáhala např. na Haiti, v Indii nebo na Filipínách. Má dvě dcery, starší Zaře je 10 let a mladší Ambra nedávno oslavila čtvrté narozeniny. Rodina žije v Kambodži.

Článek vyšel v Ona Dnes 20. 8. 2018