Dopis z Juby

Mládí by mělo být období optimismu a naděje. Do neděle 15. prosince byl takový i obraz Juby – hlavního města Jižního Súdánu, které se navzdory špíně a chudobě snažilo ze všech sil vzpamatovat z těžké historie, bylo plné života, vibrující město, kde žili přátelští a usměvaví lidé. Avšak v nedeli se během několika minut uprostřed noci všechno změnilo. Okolo 2 hodiny ranní jsem dostala strašné zprávy od vystrašených přátel, kteří mi popisovali střelbu a scény jako z hororu.

Před pár týdny se  na univerzitě v Jubě uskutečnil filmový festival. Bylo to krásné – kino pod hvězdami, dokonce i popcorn se dal koupit. Strážník, který pouštěl lidi dovnitř, se stále usmíval a mile mě usadil u vchodu tak, abych mohla počkat na přátele. Včera jsem se doslechla, že uprostřed násilností, které v posledných týdnech zavládly nejen v Jubě, ale i v celém Jižním Súdánu, tentýž strážník z festivalu zabil několik studentů té samé univerzity, kde se festival konal.

Ale lidé v Jubě jsou tak milí. Jako ta žena, která sedí na rohu ulice, kde má MAGNA kanceláře, která křičí a mává když okolo ní člověk projde a která se začne smát protože ví, že nerozumíte její řeči. Děti, které za Vámi běží a křičí “Kawaja! Kawaja!” a které, když se k Vám přiblíží, zmlknou, protože neví co víc říci. I ta žena na trhu, která Vás přemlouvá abyste u ní koupili ovoce. Strážníci, kteří se vždy mile usmívají, když Vám otvírají bránu. Dospívající dívky, které jdou ve školních unifomách do školy, i když v Jižním Súdánu děvčata spíše zemřou při narození než se dožijí vzdělání na střední škole.

Do minulé neděle byla Juba neskutečným městem, kde bylo příjemné se podívat ven z okna a pozorovat lidi v ulicích. Dnes je všechno pryč. Radost nahradila nejprve střelba a výbuchy a potom strašné a ohlušující ticho. Úsměvy jsou pryč, nahradily je prázdné pohledy, smutek a nepochopení. Ulice jsou liduprázdné. Lidé prožívají trauma a teror.

Jednoho brzkého rána v minulém týdnu jsem si šla koupit snídani od ženy na rohu ulice. Jedno brzké ráno v tomto týdnu mě vzbudil výstřel z tanku.

V prvních dnech krize byly události neúprosné. Zahraniční pracovníci stáli ve frontě na letišti v Jubě, každý pouze s jedním povoleným zavazadlem. Udělali to, co mnohokrát trhá srdce: odešli ze země, kam přišti pomáhat lidem. Jsou totiž ti, kteří mají peníze, štěstí a ten správný cestovní doklad, který jim umožňuje odejít ze země. Letiště se změnilo z pouze lehce dezorganizovaného místa na masu lidí v pohybu.

Ve středu (2 dny po začátku konfliktu) se MAGNA zmobilizovala aby pomohla Juba Teaching Hospital, která je přeplněna raněnými. Je to jediná “normální” nemocnice v zemi, která momentálně funguje bez elektřiny a vody, má nedostatek základního materiálu a my jsme jim pomohli darováním obvazů, náplastí a jiných základních zdravotnických potřeb. Po cestě tam jsme potkali ženy, které se na noc ukryly s dětmi v buši. Vracely se zpět do města zahaleného tichem prostoupeným napětím, které se může každou chvíli znovu změnit v horoucí peklo. Jedno asi 10 leté děvčátko nás uvidělo v autě a šťastně se na nás zeširoka usmálo, jako by právě vidělo to nejhezčí ve svém životě. V Africe pracuji už několik let a myslím si, že jsem se za tu dobu stala tak trochu ženou, kterou jen tak něco nerozhází. Ale úsměv této dívenky mě dojal k slzám.

Když jsme  v MAGNA kancelářích nakládali materiál pro nemocnici, všichni lidé okolo zanechali své práce aby nám mohli pomoci. A když byl zdravotnický materiál na cestě do nemocnice, pracovnice Magny Lucy, která za všech okolnoctí vyzařuje klid, řekla na naši pomoc, že to je to nejlepší, co můžeme nyní pro lidi udělat.

Ale, aby bylo jasné: momentálně není žádná naděje. Jižní Súdán se sotva začal budovat po desetiletích války. I před současnými nepokoji zde neexistovala žádná infrastruktura, v Jubě ani mimo ni. V zemi žije mnoho lidí, kteří – až na posledních pár let – nikdy nepoznali mír. V posledních dnech zemřelo v Jubě 500 lidí, 800 bylo zraněno a více než 20 000 vysídleno. Nikdo neví jaká jsou čísla ve zbytku země a každým dnem se s pokračujícícm násilím zvyšuje riziko že tato zranitelná země se začne rozpadat a že počty mrtvých se rychle změní v tisíce.

Janet Ilott, MAGNA koordinátorka v Jižním Súdánu.