"Neexistuje tu den bez výstřelu," říká MAGNA pracovník v Jižním Súdánu.

Riek se narodil v r.1990 v malé vesnici ve státě Unity, v jedné z oblastí, kde v prosinci 2013 vypukla vlna násilí a nepokojů přetrvávajících dodnes. Riek strávil většinu svého života v uprchlických táborech v Keni a v Ugandě. ,,Šel jsem tam, protože jsem chtěl studovat a u nás nebyly žádné školy. Kromě toho jsem se doma necítil bezpečně – během súdánského konfliktu se často dělaly prohlídky domu po domě, kdy se hledali mladí chlapci.  Můj otec zaplatil sedm krav za mého bratra a za mě, aby nás děti udržel doma – aspoň na chvíli´´

V uprchlických táborech v Keni a v Ugandě byl Riek schopný ukončit vzdělání 2.stupně a jako mnoho jiných Jihosúdánců se rozhodol vrátit se po získaní nezávislosti na Súdánu v roce 2011 zpátky do rodné země. Našel si dočasnou práci v internet café v Jubě a rozhodl se šetřit peníze na studia.

Když v prosinci 2013 vypukl konflikt, Riek byl ve městě. ,,Všechno se událo tak náhle a neočekávaně, byli jsme nasmrt vystrašení a nevěděli jsme co dělat, kterým směrom utíkat. Věděli jsme, že je někde v Jube UN základna, ale zezačátku jsme ani nevěděli, že nám může poskytnout ochranu. Když nemáte zbraň, skončili jste. Chtěl jsem jít do kasáren, abych přežil. Ano, až takto jsem uvažoval… Potom jsem jen začal následovat ostatní běžící a měli jsme štěstí, že jsme dosáhli základny UN.´´ V průběhu několika hodín poskytly UN základny v zemi útočiště tisícům lidí, čímž zachránily jejich životy a zabránily genocidě.

Tábor: jediná naděje

´´Na začátku byl život v táborř extrémně těžký. Dostávali jsme minimum jídla, spali jsme na holé podlaze. Trvalo to, než věci začaly nějak fungovat. Nyní je toto místo moje jediná naděje na přežití. Může se zdát, že život ve městě – v Jubě – je opět zpátky v normálu, ale pravdou je, že se tam na lidi útočí. I když toužím po tom vrátit se domů, nemůžu kvůli bezpečnosti.´´

Riek žije ve stanu, který mu zprostředkovala UN, se svým bratrem. ,,Máme štěstí, protože jsme tam jen dva. Často musí jeden stan sdílet dvě rodiny a vidíte že pod ním spí i 8-9 lidí.´´ Stan vypadá čistě, je v něm však extrémní teplo. Je tu jedna matrace, nějaké nádoby, batoh a malá plachta, kterou Riek s bratrem používají když prší. ,,Aspoň tu máme přístup k vodě, jídlu a přístřeší. Jsme tu tak nějak v bezpečí. Ale život není lehký, například právě nyní čelíme velkému problému – nemáme dostatek vody. Lidé tu stojí v řadě hodiny, aby si naplnili kanistr a často nevyjde voda na každého.´´ Riekův bratr nepracuje, proto je to obvykle on, kdo chodí po vodu. ,,Někdy přijde po několikahodinovém čekání zpátky s prázdnou… Bylo tam mnoho žen s detmi opakující ,moje dítě, moje dítě´ a vy jim dáte přednost.´´

Místa, kde žije mnoho lidí v malém prostoru, jsou často semeništěm prenosných chorob. ,,Hygiena je tu opravdu otřesná. Lidé jsou tu i 2-3 dny bez sprchy, jídlo se často nestihne dovařit a zůstáva syrové. Ani nádobí si nemůžete pořádně umýt.´´ V uprchlickém táboře v Jubě zemřelo na následky akutního průjmu od začátku roku už více než 117 lidí.

,,Když do tábora přišla MAGNA, právě v té době jsme čelili vypuknutí spalniček. Po dvou týzdnech bylo díky její intervenci všechno opět pod kontrolou. Kdyby nebyla MAGNA, mnoho dětí by přišlo o život.” Od toho momentu se v táborech nevyskytly žádné případy chorob, kterým umíme zabránit preventivním očkováním.

,,Nejsou tu ani případy po-vakcinačního abscesu (hnisání způsobené vpichem, pozn.přek.). My vakcinátoři jsme prošli tréningkem, jak se tomu při očkování vyvarovat. Naučili nás jakou délku jehly použít a v jakém úhlu ji vpichovat v závislosti na infekci.´´

Riek považuje za dar, že může spolupracovat s Magna Děti v tísni. Sám říká, že ,,většina lidí tu jen existuje, bez smyslu života a celý den nic nedělají.´´ A přece je tábor pro ně jejich jedinou cestou vzhledom k rozšířené nestabilitě, která v zemi vládne.

,,Bůh je jediný, kdo zná cestu dál,´´ ukončuje své vyprávění Riek. ,,Když tu jednoho dne nastane mír, chtěl bych studovat veřejné zdraví, najít si dobrou práci a oženit se.´´

Francesca De Marco, MAGNA koordinátorka v Jižním Súdánu.