Nikaragua: Mezi sopkami, válkami a mezinárodní pomocí

Maroš Puchovský pracuje v Nikaragui jako programový koordinátor Magna od března 2007, kdy jsme spustili provoz projektu Clinica Ambulante, který poskytuje lékařskou pomoc a zajišťuje výstavbu studní a sociálních zařízení pro 6 300 lidí, původních indiánských obyvatel. Maroš Púchovský před nástupem do Magna učil španělštinu na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, vydal knihu o latinskoamerické civilizaci a působil jako novinář.

Už dávno před příchodem Španělů bylo toto území křižovatkou Amerik, neustále dobývanou a znovu zapomínanou. Právě zde je hranice mezi jazykem nahua, kterým hovořili výbojní Aztékové z vysočin dnešního Mexika, a jazykem chibcha, kterým mluvili králové bájného El Dorada na území dnešní Kolumbie. Také španělské dobyvatele přivítala Nikaragua po svém. Když v roce 1524 založil Francisco Hernández de Córdoba město León jako hlavní město země, vydrželo jen 86 let. Výbuch sopky Momotombo ho smetl ze zemského povrchu. Na vrcholu této sopky sídlil podle místní víry duch nebes, vládce blesků a ochránce Nikaragui. Vyděšení Španělé se přesunuli o 60 km na západ od ruin a založili město León znovu. Tentokrát vedle indiánské vesnice Sutiava. Indiáni přijali Španěly pohostinně a během staletí Sutiava a León splynuly v jeden celek. Podobně jako celá země.

A právě v městě León a v jeho části Sutiava začala působit v dubnu 2007 slovenská organizace Magna Děti v tísni s projektem péče o deset indiánských komunit, jejichž území se táhne od města skoro až skoro k pobřeží Tichého oceánu. Program zahrnuje lékařskou péči, pomoc při výstavbě studní a sociálních zařízení, vzdělávání a školení. Snaží se navrátit důstojný život do oblasti, která byla po staletí zanedbávaná. Nemůže odstranit chudobu, jejíž příčiny se nacházejí mnohem hlouběji v nikaragujské společnosti a její historii, ale může dát pocit lidem, že se někdo zajímá o jejich problémy. Že existuje i někdo, kdo nepřichází dobývat, ale pomáhat.

Sutiava je město i venkov, je v ní kus moderní Nikaragui i kus dávné indiánské historie Střední Ameriky. Ale velká část jejích obyvatel žije přesně tak, jak žili jejich předkové před mnoha staletími, pěstuje tu samou kukuřici a fazole, žije v příbytcích, které mnohdy podobají těm předkolumbovským. Rozdíl je patrný zejména při pohledu na televizní antény a mobilní telefony v rukou pastýřů dobytka, kteří se prohánějí na koních po území, kudy žádné terénní auto neprojede. Sutiava je začátkem nikaragujské historie a je také výmluvnou ukázkou současnosti země.

Nikaragujci jsou hrdý národ. Dokázali ubránit svou zemi před zásahy z mnoha stran.  Ale stálo je to hodně. Neradi přiznávají, že i oni potřebují pomoc. Ale dovedou pomoc přijímat, když cítí, že je upřímná a přichází z takové části světa, která měla podobné osudy jako oni. Nicaragua avanza – Nikaragua určitě zanedlouho bude moci pomoc nejen přijímat, ale naopak sama dávat.