Šéfka organizace Magna: Afrika čelí epidemiím. My jsme uvěřili, že nás se to netýká

Rozhovor s operační ředitelkou MAGNA Denisou Augustínová vyšel 20.4.2020 v slovenském deníku SME. Přinášíme jeho přepis přeložen do češtiny.

Vaše humanitární organizace se soustřeďuje zejména na rozvojové země. Co se v době koronavirové krize změnilo na jejím fungování?

Nemohu říct, že by se něco vysloveně změnilo, spíše se nám podařilo přizpůsobit se. Onemocnění Covid-19 způsobené koronavirem je celosvětovou pandemií, země zůstávají uzavřeny. Jako všechny, i nás se dotklo omezení pohybu, ale specifickým problémem byl zejména ztížený přesun zásob humanitární pomoci.

Musím však podotknout, že pro humanitární organizace platí o něco mírnější pravidla, takže například různé balíčky s pomocí pro rodičky či balíčky s ochrannými pomůckami na boj s koronavirem můžeme přibližně jednou za týden přesouvat napříč státy.

Před dvěma dny se nám podařilo poslat zdravotnický materiál z Paříže do Demokratické republiky Kongo. Vše se samozřejmě odehrává s ohledem na přísná hygienická kritéria a bezpečnostní opatření. Velká změna nastala v tom, že Magna po novém už pomáhá i na Slovensku.

Magna je sice původem slovenská organizace, ale angažuje se v asijských a afrických zemích, které jsou často odkázány na pomoc zvenčí. Na Slovensku pomáháte poprvé až teď. Dosud si podle vás situace na Slovensku nevyžadovala vaši pomoc, například ve vyloučených komunitách?

Dosud situace nikdy nebyla tak vážná, slovenské zdravotnictví nečelilo tak rozsáhlé epidemii, nikdy nebyl takový problém s nedostatkem zásob zdravotnického materiálu. To, co se děje teď, je bezprecedentní, proto jsme se rozhodli rozjet pomoc i doma. Pomáháme nemocnicím, rozjíždíme pomoc pro onkologické pacienty.

V čem spočívá pomoc Magny slovenským nemocnicím?

Začali jsme tím, že jsme nemocnicím poskytli pomůcky pro zdravotníky, zejména roušky a respirátory. Spolupracujeme s nemocnicí na Kramárech, s Národním ústavem srdečně-cévních nemocí, s onkologickým ústavem svaté Alžběty na Heydukově ulici. To jsou jen některé ze zařízení, které pracují s pacienty s mimořádně oslabenou imunitou a které naši pomoc potřebují nejvíce.

Stejně jako osoby s výrazně oslabenou imunitou jsou podle lékařů velmi zranitelní senioři, což ostatně potvrdil i případ šířící se nákazy v domovech sociálních služeb v Pezinku či v Martině. Pomáháte nějak i tímto zařízením?

Ještě předtím, než média informovala, že se Covid-19 rychle rozšířil mezi desítkami seniorů v Pezinku, vytvořili jsme projekt zaměřený právě na starší lidi. Vytipovali jsme si zařízení, kde velkou část klientů tvoří právě senioři a v nich jsme spustili testování.

Aktuálně provádíme testy v Bratislavě, v neděli jsme odebírali vzorky v seniorcentru na ulici Podjavorinské, kde byl potvrzen případ nákazy u pracovníka tohoto centra. Jelikož průměrný věk klientů centra je až 85 let, obavy z případného masového rozšíření nákazy byly velmi velké. Mohu však říci, že všechny výsledky jsou nakonec negativní. Velmi jsme si oddechli.

Samozřejmě, neomezujeme se pouze na testování a rozdávání zdravotnického materiálu. Rovněž se snažíme i instruovat zdravotníky, protože naši lékaři mají zkušenosti s různými epidemiemi ve světě.

Jak se Magna dostává například k testům nebo zdravotnickým pomůckám, když je pak dokáže ve velkém distribuovat ve více zemích? Přece jen, například respirátory či roušky mají omezenou životnost, je třeba je tedy dodávat neustále.

Při testování spolupracujeme se soukromou laboratoří Medirex a používáme takzvané PCR testy, tedy ne rychlotesty. Citlivost námi používaných testů je vyšší a ten výsledek je mimořádně spolehlivý, téměř stoprocentní. Co se zdravotních pomůcek týká, humanitární organizace jako Magna mají v různých zemích takzvané nouzové sklady, v nichž jsou zásoby roušek, respirátorů i ochranných obleků. I díky těmto skladem jsme byli schopni dodávat nyní pomůcky na Slovensko.

Takže slovenští zdravotníci dostali roušky a respirátory ze zásob, které jste měli připravené pro rozvojové země, v případě, že se v nich zopakuje nějaká z četných epidemií?

V podstatě ano. Ty nouzové sklady humanitárních organizací jsou totiž dobře zásobené zejména pro případ, že je nutné vyrazit někam do 48 hodin a pomoci lidem postiženým jakoukoliv katastrofou, ať už živelnou nebo humanitární, přičemž ty nejednou jdou ruku v ruce.

Lékaři Magny pomáhají v rozvojových zemích v boji s chorobami, které Západ dávno dostal pod kontrolu, případně se mimo Afriky nikdy nerozšířily. Máte v případě nového koronaviru pocit, že všechny země světa jsou poprvé na jedné lodi nebo mají stále africké státy horší výchozí pozici?

Startovní pozici mají stále horší. Stále jsme na tom výrazně lépe než například Demokratická republika Kongo, kde 55 milionů lidí nemá přístup k pitné ani tekoucí vodě. Za takových podmínek tedy místní nemohou dodržovat ani jen základní doporučení hygieniků, aby si pravidelně dezinfikovali a myli ruce.

V některých afrických komunitách je také téměř nemožné uhlídat ten vyžadovaný “social distancing”, tedy zabránit lidem, aby se ve velkém seskupovali.

Mnohé africké země mají dlouhodobě personálně poddimenzované nemocnice, přičemž nedostatek zdravotníků je jen jedna věc. Tato zařízení však trpí i nedostatkem zdravotních pomůcek a potřebných přístrojů. Přestože tedy i Západ reakci na vznikající pandemii podcenil, rozhodně je na tom lépe, protože má k dispozici odborníky, epidemiology, špičkové laboratoře.

Ale dá se na to dívat i z druhé strany. Evropa, tedy i Slovensko a celkově západní země byly v nevýhodě právě proto, že už dávno nezažily žádnou podobnou epidemii. Myslím, že jsme podlehli klamavému pocitu, že nám se něco takového už nemůže stát. To ukázalo naši zranitelnost zejména v tom, že jsme měli naprosto mizerné zásoby všech potřebných pomůcek na boj s pandemií nebo alespoň na zpomalení jejího šíření.

Jsou tedy africké země po materiální stránce lépe připraveny na pandemii, neboť nákazám eboly či spalniček čelí ustavičně a jsou proto i lépe zásobené?

Spíš bych řekla, že mají díky častému výskytu epidemií už vytvořen jakýsi lepší systém. To se netýká pouze zásob roušek a respirátorů, ale i celkové komunitní odezvy. Obyvatelé afrických zemí si díky četným zkušenostem uvědomují naléhavost takových situací a jsou proto okamžitě připraveni spolupracovat se zdravotníky, s úřady. Celý ten systém je díky tomu pružnější.

Je příkladem takové okamžité ochoty Konžská demokratická republika, kde se zjevně podařilo zvládnout epidemii eboly díky testovací vakcíně? Je totiž obtížné si představit, že by se Evropané nechali takto masově a dobrovolně očkovat vakcínou, která je jen zkušební.

Ebola je trochu specifický případ, protože jde o onemocnění, které má mimořádně vysokou úmrtnost, až do 70 procent. Nový koronavirus na rozdíl od eboly velká většina infikovaných snáší poměrně dobře, bez výraznějších komplikací. Při ebole i Světová zdravotnická organizace (WHO) připustila snad zcela bezprecedentní výjimku. Podmínkou však bylo, aby byl každý člověk očkován proti ebole až poté, co na to dá písemný souhlas. Nemyslím si, že by stejná situace nastala v případě Covidu-19.

Jak je možné, že vaše projekty – mnohé nesouvisející s pandemií koronaviru – v afrických zemích stále fungují, a přesto jste měli dost lidí na to, aby začali pomáhat i na Slovensku? Doplňovali jste stavy nebo v takových situacích povoláváte “zdravotníky ze zálohy”?

Za dvacet let našeho fungování se nám podařilo vytvořit poměrně početnou databázi pracovníků. Samozřejmě, že ji pravidelně aktualizujeme, někteří zdravotníci jsou s námi pět let, jiní deset, ale právě v takových případech máme kam sáhnout. Na Slovensku nyní pomáhají lidé, o kterých se naše databáze rozrostla například v letech 2015 a 2016 v době uprchlické krize. Jde o zdravotníky, kteří pomáhali na maďarsko-srbských hranicích. Jsou mezi nimi lidé ze Slovenska i Česka.

Takže nedochází k tomu, že byste potřebovali stáhnout zdravotníky Magny například z Jižního Súdánu do Evropy, například přímo na Slovensko?

V rámci logistiky dochází i k takovýmto přesunům.

Zůstávají pak tito zdravotníci v karanténě, aby se předešlo riziku, nebo se na ně vztahují zvláštní pravidla?

I na naše zdravotníky se vztahuje 14-denní karanténa. Stejně tak musí podstoupit test na Covid-19 i před vycestováním, i po příchodu do další země. Dokud se s určitostí nepotvrdí, že jejich testy jsou negativní, zůstávají v karanténě.