Když je ohrožena byť jen malá část světa, je ohrožen celý svět.

Každý rok si 19. srpna připomínáme Světový humanitární den. Vzdáváme tak hold všem humanitárním pracovníkům, kteří nasazují svoje životy a snaží se o to, aby lidé v krizových oblastech, konfliktech a katastrofách dostali pomoc a podporu. Ve světě je v současnosti více než 130 milionů lidí, kteří potřebují humanitární pomoc, aby přežili.

MAGNA se svými humanitárními projekty za posledních 15 let pomáhala ve všech velkých humanitárních krizích, především v oblasti zdravotnické péče. V terénu má více než 500 pracovníků. Jednou z nich je Sophie Demay. Narodila se ve Francii a v humanitárních službách působí už 18 let. Prošla přes 3 kontinenty a v současnosti koordinuje MAGNA misi v Demokratické republice Kongo.

Pamatuješ si ještě, kdy a proč ses rozhodla pracovat jako humanitární pracovník?

Ve Francii jsem pracovala v sociální sféře a po 15 letech jsem začala hledat novou výzvu. Přitahoval mě pocit a vlastně je to to, co mě na mé práci dodnes naplňuje – patřit ke skupině, která se aktivně podílí na zlepšování životních podmínek lidí v ohrožených oblastech světa.

Které tři humanitární problémy vnímáš, z globálního hlediska, jako největší? Co ovlivňuje výběr mise, které se účastníš?

Pokud mám jmenovat tři: sexuální a rodové násilí (SGBV), zásoby pitné vody, nedostatek primární zdravotnické pomoci. Proto jsem na MAGNA misi v DR Kongo. Realizujeme tu dva projekty SGBV, nutriční program, který běží v 22 zdravotních centrech a tento rok jsme rozběhli nový projekt na podporu zdraví matek a dětí. Ztotožňujeme se s MAGNA principy. Jako humanitární organizace má MAGNA s terénem dlouhodobé zkušenosti ve více zemích a klade důraz na začlenění lokálních lidí a národních institucí do medicínských programů. Vede to k dlouhodobé udržitelnosti a návaznosti projektů. Věřím tomu, že toto je cesta jak zlepšit životy lidí v ohrožených komunitách v dlouhodobém horizontu.

Jak vnímáš potřebu humanitární pomoci ve světě?

V dnešní době jsme všichni propojení. Každé opatření, přijaté kdekoliv na světe, ovlivňuje nejen komunitu, na kterou má přímý dopad, ale i celou společnost – skupiny, které jsou na sebe nějakým způsobem navázané. Když je v ohrožení jedna část světa, je v ohrožení celý svět. Kromě toho, humanitární pomoc je určitý druh přerozdělování mezi bohatou a chudou částí světa. Z mého velmi subjektivního pohledu, nemohla bych se podívat do zrcadla, kdybych nepřispívala alespoň malou částí ke zlepšení života lidí v nouzi.

Co je na práci humanitárního pracovníka nejtěžší?

Pracujeme často v podmínkách, kde se i navzdory tomu, že lidé, instituce a organizace mají vlastní problémy, musí kooperovat. I tento na první pohled jednoduchý úkol vyžaduje spoustu úsilí.

Je možné brát práci humanitárního pracovníka jako celoživotní kariéru?

Určitě ano, ale je to náročné. Před pár lety jsem měla pocit, že musím na nějaký čas uniknout. V té době se mi určitý čas podařilo zaměstnat v jiném oboru, načerpat sílu a motivaci pro další práci. Tato práce je náročná i v osobní rovině. Častá změna zemí a pohotovost 24/7 ovlivňují i osobní život.

Jak přijímají tvou práci přátelé a rodina?

S přáteli jsem v kontaktu, ale osobní setkání se nám daří, v tom nejlepším případě, tak jednou do roka a moje rodina se už naučila, že chybím na všech rodinných setkáních. Měla jsem ale štěstí a před pár lety jsem potkala muže, který také pracoval v rozvojových zemích. Nyní je to už 6 let, co jsme manželé J Před ním jakýkoliv pokus o vztah nedopadl dobře.

Jaké byly začátky v terénu?

Hned na začátku mého působení v humanitární sféře jsem musela, v saharském utečeneckém táboře, čelit nespokojeným příjemcům pomoci. Tehdy jsem to vnímala jako velmi neférové, protože jsem ze sebe dávala maximum, aby se jejich situace zlepšila. Oni ani nepostřehli rozdíl. Pamatuji si, jak jsem šla 2 hodiny pouští, abych si vyčistila hlavu. Dnes tomu rozumím mnohem lépe. Takové situace zvládám s mnohem větším nadhledem. Je to součást mojí práce.

Kdy považuješ svou práci za smysluplnou?

Když se lidé, kteří naši pomoc přijímají, časem naučí najít vlastní cestu, jak daným problémům čelit. Tehdy vidím, že má naše práce smysl.

Léčíme tady a teď. Díky Vám.