V boji s koronavirem nám mohly pomoci příklady z Afriky. Je chrání nezájem.

Článek byl publikován na Forbes dne 20.03.2020

Úplná změna našeho životního stylu. Zatímco celý svět sleduje nemoc způsobenou koronavirem, jsou země, které se v epidemiích zmítají pravidelně a dokonce roky. Přestože se tyto situace podle vedoucí operační sekce organizace MAGNA Denisy Augustinově nedají zcela srovnávat, z epidemiologických nákaz, jako je ebola, cholera či dokonce spalničky, se můžeme poučit i na Slovensku.

I když jsou zmíněné epidemie typické pro země jako Demokratická republika Kongo, Jižní Súdán či Haiti a vyspělý svět si je většinou ani nevšimne, karta se otočila. Současnou pandemii nového onemocnění Covid-19 vnímáme jako největší za poslední desetiletí a ptáme se, jak je možné, že se vyvinula do takových rozměrů ve vyspělém světě. Odpověď je jednoduchá: popularita letecké přepravy a nepřipravenost.

“Myslím, že za rychlým šířením je interkonektivitu celého světa leteckou dopravou. Právě tak se dostal virus z Číny na celou planetu. Země reagovali pozdě, informace z Číny byly v první fázi omezeny, později i vyspělými zeměmi ignorovány,” vysvětluje Augustínová z humanitární organizace MAGNA, která zajišťuje lékařskou a sociální péči dětem a rodinám v krizových oblastech světa.

V rámci pomoci pro Slovensko zajistila organizace 1200 respirátorů pro bratislavské Kramáre. Podle Augustinově však bylo především chybou, že se dlouho zjišťovalo, jak se koronavirus šíří, a nezastavili se lety z postižených oblastí.

Selhalo vyspělé lidstvo

K zásadním činům přišlo až v době, kdy byla nákaza rozšířena v mnoha zemích. Podle Augustinové však lidstvo v tomto případě selhalo v globálním měřítku a pomoci nyní mohou zejména izolace měst a přísné karantény. To, s čím nám mohou jít země postižené ebolou či spalničkami příkladem, je boj s epidemiemi už od počátku. “Připravujeme se vždy na ty nejsložitější scénáře předem a reagujeme až v momentě, kdy krizová situace nastane. K tomu může pomoci dostatek zásob, ochranných pomůcek, snaha motivovat zdravotnický personál,” říká Augustínová. V současné situaci však vidíme, že některé evropské země jdou zcela opačným směrem než cestou nejhoršího možného scénáře, o přípravě urgentních zásob nemluvě.

Hovoříme však o nákazách v zemích, kde často chybí základní infrastruktura a zdravotnické systémy. Nejjednodušeji se situace ilustruje na příkladu aktuální a zároveň druhé největší epidemie eboly v historii, na kterou zemřelo více než 66 procent všech pacientů (pro srovnání: na onemocnění způsobené koronavirem podle odhadů Světové zdravotnické organizace umírá 3,7 procenta nakažených, jiné odhady hovoří o 3 – 5 procentech, v některých oblastech se mohou tyto počty zdvojnásobit).

Přestože jde o vysoce nakažlivé onemocnění, ebola se nerozšířila z východní části Konga. Je to způsobeno řadou faktorů: vývoj vakcíny, ale i fakt, že se jedná o málo rozvinutou oblast, ze které lidé masově necestují. “Ne, že by nechtěli, ale vlastně ani nemají mnoho způsobů, jak. Navíc mnohé z možností přesunu byly po vypuknutí eboly zastaveny,” říká Augustínová.

Obavy, které měla v souvislosti s nákazou organizace MAGNA, ale také úřady, spočívaly v tom, že se nákaza rozšíří pro kulturní zvyklosti a rituály tamních obyvatel. K rychlému zvládnutí situace nepomohlo ani téměř neexistující zdravotnictví. Dobrou zprávou pro tento region je, že po necelých dvou letech boje nezaznamenali nový případ už několik týdnů, proto se zdá, že je epidemie zvládnutá.

Stop ještě na letišti

Tyto nemoci se, až na ojedinělé výjimky, daří nepřenášet do vyspělých zemí. Africké státy se však podle Augustinové obávají, že i když je onemocnění Covid-19 nezasáhlo v plné síle teď, může se tak stát v další vlně. Vzhledem k téměř neexistujícím zdravotnickým systémům to může mít fatální následky. “Jejich jedinou šancí je zastavit koronavirus ještě před příchodem do země, respektive na letištích,” uvádí s tím, že některé africké země chrání nezájem turistů, omezené letecké spojení a složitá vnitřní situace.

S tímto tématem úzce souvisí i očkování. To, co je otázkou života a smrti pro lidi v Kongu, kteří aktuálně bojují i s největší epidemií spalniček, je pro lidi z vyspělého světa ovlivněno anti-vakcinační lobby. V momentální vlně zemřelo v Kongu na spalničky 6 tisíc lidí, a to převážně dětí. Podle Augustinové očkovaly týmy MAGNA za 1,5 měsíce více než 230 tisíc mladistvých. To se rovná počtu všech dětí do pěti let na Slovensku.

“Myslíte si, že někdo očkování odmítl? I v nedostupných, málo rozvinutých oblastech v těchto zemích postižených humanitární krizí lidé vědí, že očkování může jejich dětem zachránit život,” vysvětluje.

Na současné onemocnění Covid-19, které trápí zejména vyspělé země, však vakcína zatím neexistuje. Augustínová připomíná, že na Slovensku by se mělo stát zdravotnictví prioritou číslo jedna a podstoupit úplnou reformu. Nicméně ukazuje se, že ani systémy, jaké má například Itálie, nedokáží nápor pacientů zvládat, pokud dojde k reakci pozdě, jak jsme byli svědky v přímém přenosu.

Važme si pohodlí našeho domova

Odborníci neustále zdůrazňují, že to, co můžeme udělat my, je zejména mytí rukou, eliminování sociálního kontaktu, nošení roušek. “Zákaz společenských akcí může rizika podstatně eliminovat, i když to pro nás znamená zásadní změnu životního stylu,” dodává vedoucí operační sekce organizace s tím, že v Libanonu, kde aktuální vlna nákazy hrozí, změna životního stylu není tématem dne. Do země totiž pro syrskou válku přišlo 1,5 milionu uprchlíků, kteří žijí v provizorních podmínkách už několik let.

Podle zatím nepotvrzených informací se měli někteří setkávat v uplynulých týdnech s rodinnými příslušníky z Íránu, který patří k celosvětově nejkritičtějším místům s výskytem koronaviru. “Neumím si představit, jak se bude dodržovat karanténa v provizorních stanech a přístřešcích o to víc, že v Libanonu stále panuje zima. Dnes mi naši zdravotníci potvrdili zhoršení situace i v rámci Sýrie, kde je vzhledem k obtížné humanitární katastrofě situace s Covid-19 těžko kontrolovatelná,” říká Augustínová na závěr. Jediné, co je podle ní možné v tamních podmínkách zatím dělat, je osvěta a distribuce hygienických pomůcek a poskytování zdravotní pomoci přímo v terénu.